Po celé České republice se 6. ledna 2026 v podvečer uskutečnila čtvrtá Noc důstojnosti – pietní akce připomínající tragický příběh Doroty Šandorové a upozorňující na přetrvávající selhávání systému péče o lidi s intelektovým postižením. Do akce se zapojily desítky organizací a stovky lidí ve třinácti městech napříč Českem.
Do Prahy před ministerstvo práce a sociálních věcí na setkání přišlo okolo 150 lidí. Lidé s postižením, pracovníci sociálních služeb, pečující rodiče, zástupci neziskových organizací, komunální politici a další výrazné osobnosti zasazující se o lidská práva a také veřejnost minutou ticha a zapálením svíčky uctili památku Doroty Šandorové, kterou před pěti lety v ústavu zabil její pečovatel a jejíž smrt byla vyústěním dlouhodobého týrání a narušování důstojnosti klientů v ústavní péči.
„Společně se zde s politiky a zástupci státní správy už počtvrté zavazujeme, že nic podobného se nesmí opakovat s vědomím toho, že její smrt byla systémovým selháním nikoliv individuálním,” zdůraznil v úvodu setkání novinář a předseda spolku Děti úplňku Petr Třešňák.
Vzpomínkou a výzvou k zapálení svíčky a minutě ticha za Dorotu Šandorovou pokračoval Martin Holub.
Účastníci akce také upozornili na to, že ústavní péče nerespektuje individuální potřeby lidí s intelektovým postižením a nenaplňuje jejich právo na důstojný život, je neekonomická a požadovali větší rozvoj komunitních služeb.
Podle Terezie Hradilkové, předsedkyně pořádající organizace Jednota pro deinstitucionalizaci (JDI), jsou dnes už ústavy zastaralé, neekonomické a neefektivní. „Na rozdíl od komunitních služeb neposkytují ústavy v současné době podmínky pro důstojný život. Oddělují lidi s postižením od rodin, komunit, společnosti, neumožňují jejich sociální začlenění ani dobrou sociální práci,“ zdůraznila Hradilková. „Ústavy neodpovídají současnému standardu života. Jejich provoz a údržba v historických budovách jsou drahé – nejsou etické, efektivní ani ekonomické,“ dodala Hradilková.
S tím, že je lepší samostatný život než pobyt v ústavu, souhlasí i sebeobhájce Václav Červenka, který žije doma s podporou sociálních pracovníků organizace Rytmus – od klienta k občanovi. „O svých věcech si chci rozhodovat sám,“ zdůraznil.
Z atmosféry akce bylo patrné vzájemné propojení a porozumění příchozích, které pojí osobní či profesní zkušenost s péčí o lidi s postižením, pro které chtějí lepší podmínky pro důstojný a spokojený život. Hodinovým programem se nesla potřeba změny nevhodné ústavní péče do individualizovaných komunitních služeb, k čemuž se zavázali také představitelé vlády a parlamentu.
Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) slíbil, že podpora neformálních pečujících a podpora rozvoje komunitních služeb bude i jeho priorita: “Platí jasné heslo: Ano komunitním službám, ne ústavům. Lidé se zdravotním postižením mají právo žít běžný život, ne být zavíráni do izolace. Zavázali jsme se k tomu v Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, přesto ji podle zjištění ombudsmana plníme jen zhruba na 38 %. To není přijatelné. Chceme podporovat komunitní bydlení, osobní asistenci a terénní služby a postupně omezovat financování velkých ústavních zařízení. Peníze mají jít tam, kde lidé mohou žít důstojně a mezi ostatními. A do rozhodování musíme zapojovat i samotné lidi se zdravotním postižením. Přestaneme o změnách mluvit a začneme je systematicky realizovat.” uvedl ministr den po akci na svém facebookovém profilu.
Na shromáždění vystoupil také předseda Senátu Parlamentu České republiky Miloš Vystrčil (ODS). „Tím, jak teď pečujeme o ty nejzranitelnější, jim spíše ubližujeme. Bereme jim svobodu a snažíme se je změnit místo toho, abychom se změnili my. V tom je zásadní rozdíl mezi ústavní a komunitní péčí. Je na nás, aby to pochopili i politici a došli pak i ke konkrétním krokům,” uvedl třetí nejvyšší ústavní činitel.
Podle Petra Poláka, právníka z kanceláře Veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí, změna systému sama o sobě nestačí. Musí se změnit naše uvažování, jinak zůstanou tyto změny prázdné. „Důstojnost se odehrává v každodenních rozhodnutích. Lidská práva nejsou odměnou za přizpůsobení se. Práva lidí s postižením nejsou zvláštní kategorií práv. Jsou to stejná práva, jako máme my všichni,” podotkl Polák.
O silnou osobní výpověď se na shromáždění podělili také rodiče dětí s autismem, intelektovým postižením a náročným chováním.
„Můj syn má atypický autismus s intelektovým postižením a náročným chováním. Má velké potíže s komunikací a dorozumí se s ním jen nejbližší okolí. Když má dobrý den, můžeme do školy jet tramvají, většinou je však nutné jezdit autem. Když nemá klid a prostor, tak se rozruší a často vykazuje náročné chování. Trápí mě, co bude po škole a jak bude vypadat jeho budoucnost. Možná zná všechny vlajky světa, ale ve svých 11 letech se sám neoblékne ani nenají. Postarat se o sebe sám zřejmě nikdy zcela nedokáže. Přeju si pro něj šťastnou a důstojnou budoucnost v komunitním bydlení, kde by mohl fungovat v rámci možností sám za sebe a já mohla zůstat nablízku. Je děsivé, že se stále setkáváme s tím, že děti jako je můj syn často končí v ústavech několik hodin jízdy od své rodiny,“ říká Kristina Slooten, matky syna s autismem a intelektovým postižením.
„Můj syn má autismus s těžkým intelektovým postižením, nemluví. Letos končí základní školu speciální, co bude od září, nevíme. Velmi intenzivně hledáme vhodnou sociální službu, denní stacionář a domov komunitního typu. Všude je ale plno. Nevím, kdo se o mého syna postará a jak, až tady nebudu nebo mi dojdou síly. Přeju si, aby se v budoucnu měly děti, jako je Robin, dobře, mohly žít někde ve své komunitě lidí, kteří je budou znát tak, jako je známe my, rodiče. Ale takových míst je v Česku málo a nebo nemají vůbec kapacitu, “ říká Lucie Mráčková, matka syna s autismem a intelektovým postižením.
Obě se shodly, že kapacity komunitních služeb jsou v Česku dlouhodobě nedostatečné, a rodiče tak často stojí před volbou, kterou by neměl být nucen řešit žádný pečující.
Účastníci shromáždění minutou ticha uctili památku Doroty Šandorové a zhlédli video na velké obrazovce před budovou ministerstva, v němž o svých zkušenostech s odchodem z ústavu promlouvali pan Jarda a paní Františka.
K letošní Noci důstojnosti se připojilo více než 80 organizací v celé České republice. Pietní shromáždění uspořádaly zapojené organizace také v Brně před kanceláří veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí, před krajským úřadem ve Zlíně, také v Sokolově, Domažlicích, Olomouci, Ostravě, Rumburku, Kyjově, Táboře, Chotěboři, Litoměřicích nebo například Rychnově nad Kněžnou. Celkem se jich zúčastnila více než tisícovka lidí.
Podívejte se na fotogalerii z Prahy:
Pořádající organizace
Noc důstojnosti pořádala Jednota pro deinstitucionalizaci s koalicí organizací Děti úplňku, Aliance pro individualizovanou podporu, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR, Rytmus – od klienta k občanovi a Asociace komunitních služeb jako připomínku tragické smrti Doroty Š.
Záštitu Noci důstojnosti 6. 1. 2026 poskytli veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí.
Akci Noc důstojnosti 2026 podpořil nadační fond Abakus jako jednu z aktivit v rámci spolupráce na systematickém zvyšování tlaku na dostupnost služeb pro osoby se zdravotním znevýhodněním, aby mohly žít běžný život v komunitě.
Akci Noc důstojnosti 2026 podpořil Nadační fond rodiny Malých.
děkujeme, že jste přišli
zapojené organizace 2026
K Noci důstojnosti 2026 se přihlásilo více než 80 organizací a jednotlivců z celé republiky:
Asistence, o.p.s.
Pferda z.u.
Centrum sociálních služeb Jindřichův Hradec
METODĚJ z.s.
Centrum pro komunitní práci střední Čechy
AUTISTIK.z.s.
individuální člen
Asociace senzorické integrace z.s.
Fosa, o. p. s.
Educante z.s.
Domov pro mne, z.s.
Agentura Pondělí, z.s.
Zet-My, z. s.
Česká asociace paraplegiků – CZEPA, z.s.
Rytmus – od klienta k občanovi, z.ú.
Kolpingova rodina Smečno
Společnost pro ranou péči, pobočka pro rodinu Olomouc
Mikasa z.s.
Rytmus Střední Čechy, o.p.s.
Freya, z. s.
Úsměvy – spolek pro pomoc lidem s Downovým syndromem a jejich rodinám
Péče bez překážek, z. s.
AGAPO, o.p.s.
SPOLU Olomouc
METODĚJ z.s.
Rytmus Střední Čechy, o.p.s.
Česká asociace paraplegiků – CZEPA, z.s.
Klub vozíčkářů Petýrkova, o.p.s.
Péče bez překážek, z. s.
Nová Sympathea, z.s.
DMO POBYTY z.s.
Spolu na Sušicku, z.s.
TUDYTAM, z. s.
ANGELMAN CZ, spolek
Dobromysl, z. ú.
UCHO, z.s. – Berkana SAS
Centrum pro rodinu a sociální péči Hodonín,z.s.
Abakus – nadační fond zakladatelů Avastu
FOKUS Vysočina, z.ú.
Individuální člen
Rytmus Východní Čechy, o.p.s.
Angelman CZ
Společnost DUHA, z.ú. sociální služby pro dospělé osoby s mentálním znevýhodněním
Národní ústav pro autismus, z.ú.
NADĚJE – Litoměřice
Centrum pro komunitní práci střední Čechy
Římskokatolická farnost Sokolov
Barbora Pecinova
Invalidní důchodce ze zdravotního důvodů z mladí.
Tůmová Michaela
INDIVIDUÁLNÍ ČLEN
Individualni clen
Rytmus-od klienta k občanovi
Denní centrum Mateřídouška, z.ú.
Individualni
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Apla JC
Katedra sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
Národní centrum sociálních studií
Agentura Pondělí
CSS Stod
Z Hnízda, z. ú.
Sociální služby Uherské Hradiště, p.o.
Platforma pro sociální bydlení
Denní a týdenní stacionář Jihlava, příspěvková organizace
Spokojený domov o.p.s.
Malyra s.r.o.
Dům Ludmila z.ú.
Rytmus – od klienta k občanovi, z.ú. (sebeobhájci v Sokolově)
Centrum Orion, z.s.
Kouzelen z.s.
Fokus – Písek
Diakonie ČCE, SKP – Litoměřice
Dobrovolnické centrum Kladno, z.s.
FOKUS Tábor, z.s.
JINAK, z. .ú.
Terapeutické centrum Modré dveře
DMO POBYTY z. s.
Lukas
Sebeobhájce – KAT AIP
Centrum komunitních služeb Pro život
POHODA – společnost pro normální život lidí s postižením, z.ú.
Oblastní charita Žďár nad Sázavou
Diecézní charita Brno
Rosa denní stacionář
Komunitní centrum pro život Praha
Nebuď na nule, z.s.
Autis Centrum, o.p.s.