Šest let od tragédie Doroty Šandorové: Co se změnilo?

Šest let od tragédie Doroty Šandorové: Co se změnilo? – II.

Dorotu Šandorovou, ženu s intelektovým postižením, zabil v noci ze 6. na 7. ledna 2021 pečovatel sociální služby. Její smrt byla vyústěním dlouhodobého týrání a narušování důstojnosti klientů. Po šesti letech od této tragédie si klademe otázku, co se v systému podpory změnilo k lepšímu.

Porozumění potřebám lidí s náročným chováním se zlepšuje, ale praxe se mění příliš pomalu. Tito lidé jsou stále vylučováni ze škol a sociálních služeb, čelí nevhodnému zacházení, nadměrné psychiatrické medikaci i rizikovému omezování pohybu.

V rámci příprav 5. Noci důstojnosti zasíláme poslancům, senátorům a představitelům ministerstev a krajů sérii čtyř dopisů.

Přečtěte si druhý z nich.


Vážené poslankyně, vážení poslanci,
vážené senátorky, vážení senátoři,
vážené představitelky a vážení představitelé ministerstev a krajů,

obracíme se na Vás jménem odborných organizací, organizací zastupujících pečující rodiny i sebeobhájců, abychom vás informovali o průběhu transformace ústavů a rozvoji komunitních služeb.

Dorotu Šandorovou, ženu s intelektovým postižením, zabil v noci ze 6. na 7. ledna 2021 pečovatel sociální služby. Její smrt byla vyústěním dlouhodobého týrání a narušování důstojnosti klientů. Po šesti letech od této tragédie si klademe otázku, co se změnilo k lepšímu v systému, který nedokázal zajistit Dorotě důstojný život a bezpečí.
Více o příběhu Doroty se dozvíte zde.

Situace v roce 2021

Dorota Šandorová žila v ústavu, velkokapacitním pobytovém zařízení bez individualizované podpory, a jako žena s chováním náročným na péči byla často a nadměrně medikována, omezována v pohybu, trestána a týrána. 15 000 lidí s mentálním postižením v ČR žilo v pobytových sociálních službách, dvě třetiny z nich nesplňovalo podmínky pro kvalitní život a začlenění do společnosti.

Z celorepublikového šetření mezi rodiči dětí s mentálním postižením v roce 2021 vyplynulo, že více než 90 % rodičů dětí s postižením, kteří uvažují o jejich budoucnosti, si přeje, aby jejich děti mohly žít s podporou komunitních služeb. Kapacity terénních a ambulantních služeb jsou trvale nízké.

Deinstitucionalizace – změna z převažující ústavní péče na podporu komunitními službami – stagnovala.

Rok 2026: Zvyšuje se nabídka a dostupnost komunitních služeb? 

✅ ČR má strategické vládní dokumenty Akční plán deinstitucionalizace 2026–2028, Národní strategii rozvoje sociálních služeb 2026–2030 a Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením 2026–2030, které stanovují podporu prevenci institucionalizace, transformaci nekomunitních služeb na komunitní a rozvoj komunitních služeb. 

❌  Deinstitucionalizace sociálních služeb není řízena na celostátní úrovni, změny jsou realizovány prostřednictvím projektů, časově, místně i obsahově limitovaných. Existují velké rozdíly v tom, jak jednotlivé kraje realizují změny. 

✅ Kapacity pobytových komunitních služeb se v ČR zvyšují. ❌ V roce 2025 splňuje kapacitní podmínky pro komunitní služby stále jen 35 % pobytových služeb oproti 13 % v roce 2013.

✅ Komunitní služby pro osoby se zdravotním postižením – terénní, ambulantní a pobytové – jsou zakotveny v zákoně a ve vyhlášce jako služby komunitního charakteru. Podporují důstojný život v běžném prostředí a předcházejí izolaci a segregaci.

❌ Terénní a ambulantní služby nemají v ČR dostatečnou kapacitu. Pobytové služby mají 82,4 tisíce míst při intenzitě 24 hodin denně, zatímco terénní služby evidují jen 39,4 tisíce podpořených osob při intenzitě jedné hodiny denně!

❌ Lidé se zdravotním postižením nemají rovný přístup ke službám, dostupnost služeb v přirozeném prostředí se liší zásadně podle kraje. Chybí celostátní garance sítě dostupných terénních a ambulantních služeb. Zatímco lůžková kapacita v Česku odpovídá mezinárodnímu průměru, komunitní péče v ČR výrazně zaostává. Pečující rodiny, které nechtějí svěřit své dítě do ústavního zařízení, jsou bez dostupných komunitních služeb vystaveny vyčerpání a ztrátě funkcí běžné rodiny. 

✅ MPSV zahájilo transformaci pěti vlastních příspěvkových organizací.

❌ Proces transformace je pomalý: stát transformuje své velké ústavy dvě desetiletí poté, co začalo vydávat doporučení k transformaci pro ostatní zřizovatele.

❌Transformace ústavů je realizována převážně do pobytových služeb, přestože mnoho klientů by mohlo žít s podporou terénních a ambulantních služeb. 

❌ Zařízení, ve kterém byla zabita Dorota Šandorová, není dosud transformováno na komunitní služby, ani to neplánuje. 

❌ Veřejné finance dál směřují hlavně do pobytové péče převážně ústavního charakteru. Z celkových 32,25 miliardy Kč veřejných výdajů na sociální péči připadá 62 % na pobytové služby, zatímco na terénní a ambulantní služby dohromady jen 38 %.

✅ Lidé s postižením a jejich pečující se začínají zapojovat do plánování služeb. Některé kraje vytváří podmínky pro zohlednění jejich potřeb v krajské síti sociálních služeb. 

❌ Participace často zůstává jen formální. Chybí materiály ve snadno srozumitelné podobě (Easy-to-Read) a lidé s postižením se často mohou vyjadřovat až k hotovým plánům. V pobytových zařízeních mnohde nefungují uživatelské rady, které by klientům umožnily spolurozhodovat o vlastním životě.


Shrnutí: Česko udělalo důležitý krok: deinstitucionalizace má legislativní oporu i strategické cíle. Mezi závazky státu a každodenní realitou lidí s postižením a jejich rodin však zůstává výrazný rozdíl. Komunitní služby rostou pomalu, zatímco financování zvýhodňuje pobytovou péči převážně ústavního typu. Lidé s intelektovým postižením často zůstávají v ústavech nebo péči zajišťují jejich rodiny doma bez potřebné pomoci. 

Žádáme vás, abyste se aktivně zasazovali o rozvoj komunitních služeb a změny, které lidem s intelektovým postižením zajistí důstojný život.

S pozdravem

Camille Latimier, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR, z.s.
Alena Nosková, Naděje pro děti úplňku, z.s.
Terezie Hradilková, Jednota pro deinstitucionalizaci, JDI z.s.
Kristýna Mlejnková, Aliance pro individualizovanou podporu, z.s.

Potřebu systémových změn budeme i nadále důrazně připomínat. Také proto se 6. ledna 2027 již popáté uskuteční na mnoha místech České republiky Noc důstojnosti. Připomeneme si památku Doroty Šandorové a upozorníme na přetrvávající nedostatky v systému podpory lidí s intelektovým postižením. Na tyto nedostatky totiž doplácejí konkrétní lidé a jejich rodiny, jejichž důstojný a bezpečný život závisí na skutečných změnách.
Více o Noci důstojnosti najdete zde.